úterý 6. května 2014

Sportisimo 1/2 maraton Praha

Po druhé v roli závodníka jsem se postavil na trať dlouhou 21,0975 kilometrů. V posledních měsících jsem neběžel žádný závod a ani jsem nenaběhl příliš velké objemy. Netušil jsem co mohu čekat, ale cítil jsem se v celku dobře.

Závod se rozbíhal od Rudolfína po nábřeží směrem do Braníka. Tato část je podle mě nejkrásnější část závodu. Všude kolem trati stovky nadšených diváků, perfektní terén a příjemný vzduch v okolí Vltavy. Mým cílem bylo běžet pod 1:30 a pokusit se běžet čas 1:25, proto jsem nasadil ostré tempo cca 4 min/km. Prvních 5 kilometrů byla pohůdka a běžel jsem dokonce o něco rychleji (cca 2-3 vteřina na km) než byl můj plán.

Po první občerstvovačce na pátém kilometru následovalo přeběhnutí Vltavy směrem na Smíchov. Právě když jsem přebíhal most, tak jej podbíhalo trio favoritů a já se tak mohl kochat jejich během. Smička u Erpetu a honem zpět do centra. Další fajn pasáž závodu s velkým množství fanoušků, kteří hnali člověka kupředu. Stále jsem držel tempo 4 min/km a vše vypadalo skvěle. Smička zpět na Smetanovo nábřeží a poté hurá kolem prostoru startu/cíle na Malostranskou a dál podél Vltavy. 

Polovina závodu za mnou. Začínám vzpomínat na loňský ročník a krizi, kterou jsem během následujících pár kilometrů chytil. Proženu se místy, na které nemám z loňska nejlepší vzpomínky a ženu si to dál. Tempo stále odpovídá cca 4 min/km. V tu chvíli jsem na 15 km a vbíhám na Libeňský most, najednou cítím bolest v oblasti levého ramene. Trošku zpomalím - 4:20/km a testuji, jak to s ramenem vypadá. Sbíhám z Libeňského mostu a už cítím, že to nějak není ono a že to není jen rameno, ale celá oblast od ramena až přes krk. Pokračuji tempem cca 4:20/km a vbíhám pomalu do části, kterou řada běžců (podle mých zkušeností) moc nemusí - Karlín s třešničkou na dortu, Těšnovským tunelem.

Bolest nepřestává, naopak sílí. Okolo 19 kilometru přemýšlím o tom, jestli nebude lepší to zabalit a už si představuji, jak budu měsíc chodit s krunýřem na krku. Nakonec si říkám, že lepší bude zpomalit a snažit se, si alespoň v rámci možností, užít poslední 2 kilometry. Bolest je nesnesitelná, ale při tempu 5min/km můžu v poklidu běžet, respektive spíš vyklusávat do cíle. 

Na 20 kilometru na mě čekají máma s dědou, což dodává sílu do žil a za nedlouho potkávám Járu. Vždycky je milé, když při vyčerpání a bolestech potkáte někoho známého, alespoň na okamžik vám to dodá extra energii. Mánesův most je místem, přes které vás doslova přenesou diváci a v tu chvíli již jsem v cílové rovince a čas.... 1:31:33 - není to vysněných 1:25, ale je to o minutu a šest vteřin rychlejší než při loňské premiéře. 

BTW: v cíli jsem si zašel na masáž a přemluvil maséry (masírovali jen nohy), jestli by mně nemohly také něco udělat s tím krkem - pomohlo to, a za dva dny už to bylo úplně v pohodě.

Zpětně musím říct, že to byl krásný závod, bylo fantastické počasí. Další půlmaraton mám v plánu na podzim v Plzni, tak doufám, že to bude bez komplikací a těch vysněných 1:25 padne ;-).

2 komentáře:

  1. Jak jsi z m-p.com dostal tuhle větší (a rozmazanější) verzi fotek? I přes restrikce dokážu stáhnout malý fotky, ale tyhle by taky nebyly marný jako doplněk. Sice si balík objednám, ale ne u všech závodů

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Rozkliknul jsem fotku, pak jsem dal print screen a orezal to 😄 jinak to nejde.

      Vymazat