úterý 31. prosince 2013

Novoroční předsevzetí - proč je ne vždy splníme

Nový rok je pro řadu lidí spojen s koncem jednoho období a začátkem druhého. Řada lidí tento milník vnímá tak silně, že jej považují za novou příležitost, až by se dalo říct za nový život. Stanovujeme si cíle, píšeme si předsevzetí. První den nového roku nakoupíme všechny ty věci, které potřebujeme pro splnění našich předsevzetí - to nám jde celkem dobře. Sami se pochválíme, jak to zvládáme a pak už to jde většinou s námi z kopce. Drhne to a drhne. Až to nějak dodrhneme do léta a to už ani často nevíme, co jsme to vlastně chtěli v tom našem životě změnit. Ale co, další rok se blíží a naše očekávání ve velkou životní změnu opět narůstá. Tento cyklus se u řady lidí opakuje rok co rok. Proč tomu tak je?

Za poslední roky jsem vypozoroval několik příčiny, proč se řadě lidí (včetně mě) nedařilo, nebo stále nedaří naplňovat novoroční předsevzetí. Částečně jsem o tom psal před rokem v článku Předsevzetí - blbost nebo užitečný nástroj? První problém předsevzetí a stanovování si cílů spatřuji v tom, že si často stanovujeme cíle, které v podstatě ani nechceme. Zní to divně? Možná, ale je to pravda. Pod tlakem okolí, rodičů, kamarádů, sourozenců, partnerů, partnerek, televize, internetu, módních časopisů atd. si stanovujeme cíle takové, jaké bychom je měli mít. Měli bychom vypadat takhle, cítit se takhle a mít takovéhle vzdělání a zaměstnání. Navíc bychom si měli koupit takovéto auto a bydlet v téhle čtvrti. To bychom měli. Problém je, že to, co bychom měli, často zaměňujeme za to, co chceme. Poté nás tyto cíle moc nemotivují. Motivují nás maximálně tak, že zajdeme do obchodu a koupíme vybavení na cvičení a učebnici angličtiny. Výsledkem je pak frustrace, vyhozené peníze a zaplněný prostor doma cetkami, které jsou nám k ničemu. Při stanovování cílů (novoročních předsevzetí) bychom se tedy měli snažit zapomenout na to, co bychom měli a říct si, co chceme. Kupodivu je to celkem těžké. 

Druhým problémem jsou často přehnaná očekávání. Poté, co jsme se za posledních 5 let naučili 4 anglická slovíčka a to jsou turn on, turn off, fuck off a cancel asi nemůžeme očekávat že v příštím roce uděláme obrátku a 180° a budeme hovořit plynně anglicky, jako kdybychom žili 5 let v USA. Můžeme ovšem očekávat určité zlepšení. Cílem může být například porozumět krátkému článku na internetu a nebo být schopen se domluvit na recepci hotelu. To je cíl, který může být výzvou, je tedy ambiciózní, ale přitom je reálný, tedy splnitelný. Pokud si stanovíme nesplnitelné cíle, tak nás velmi rychle ani dobré pokroky, které děláme nebudou uspokojovat a  dostaví se opět pocit frustrace a na cíl (předsevzetí) radši zapomeneme. Ve finále člověk, který půjde po menších cílech dojde za několik měsíců dál než my, protože si jednoduše vezmeme moc velké sousto, které nezvládneme a proto neuděláme radši nic.

Třetí klíčovou ingrediencí je cesta (mapa). Tedy říct si, jak jsem na tom teď, co chci dokázat a nakreslit si, jak k tomu dojít. Pokud jsem někde, kde není živáčka a chci dojít do města a přitom nemám potuchu, kde jsem já a ani kde je město, jen vím, jak město vypadá, tak tam patrně asi nikdy nedojdu. Stejné to je s předsevzetími. Pokud se pro něco rozhodnu, potřebuji mít stanovenou cestu, určité milníky, podle kterých zjistím, zda k cíli směřuji nebo ne. Pokud chci shodit 10 kilo a přitom ani nevím kolik vážím, tak je to celkem těžké. Stejně tak je obtížné, pokud chci shodit 10 kilo, vím kolik vážím, ale nestanovím si žádný plán a budu jen věřit, že to prostě letos zvládnu. Výsledek? Frustrace a nezvládnutí. Ale tak co, za rok bude další Silvestr.

A jak jste na tom vy? Zvládáte nebo ne? Čekáte už od druhého ledna na další Silvestr, abyste mohli začít znovu a nebo si plníte své sny a cíle?

Žádné komentáře:

Okomentovat