pondělí 1. dubna 2013

Dobrovolnictví v ČR


Problematiku dobrovolnictví v ČR je nutné řešit zdola, prostřednictvím aktivace nestátních neziskových organizací. Je kardinální, aby se neziskové organizace profesionalizovaly, začaly dobrovolníků nabízet pracovní příležitosti, kvalitněji komunikovaly se širokou veřejností možnosti dobrovolnictví a nabídly pomocnou ruku státu v podobě veřejně prospěšných prací pro nezaměstnané. Stát pro tuto činnost poskytuje dostatečnou legislativní podporu a není žádoucí, aby v této oblasti vyvíjel aktivní činnost v podobě propagace dobrovolnictví s výjimkou propagace veřejně prospěšné práce pro nezaměstnané. 


Míra dobrovolnictví v ČR je hluboko pod mírou dobrovolnictví  západních států EU. (Železná 2012) Je tento problém zapříčiněn legislativními překážkami nebo neschopností nestátních neziskových organizací? Neziskovým organizacím může dobrovolnická práce ušetřit velké množství mzdových nákladů. Navíc může sama dobrovolnická práce v podobě veřejně prospěšné práce částečně vyřešit problém s nezaměstnaností v ČR.

V České republice je dostatečná podpora dobrovolnictví ze strany státu. Dobrovolník, organizace, ve které dobrovolní působí, i třetí strana jsou chráněny zákonem o dobrovolnické službě č. 198/2002, Sb. Tento zákon jasně a srozumitelně nastavuje pravidla, za kterých může dobrovolník pracovat pro danou nestátní neziskovou organizaci. Hlavní pozitivum zákona spatřuji v oblasti nezaměstnanosti a možnosti v průběhu života jedince přerušit výdělečnou činnost a věnovat se výhradně dobrovolnickým aktivitám.

Pokud dobrovolník v dané organizaci stráví alespoň 20 hodin týdně, tak je tato doba považována za náhradní dobu zaměstnání. Při následném posuzování nároku na podporu v nezaměstnání se k této době tedy přihlíží. Kromě toho je stát plátcem zdravotního pojištění a důchodové pojištění v případě, že dobrovolník vykonává dlouhodobou dobrovolnickou činnost v minimálním rozsahu 20 hodin týdně. (zákon 198/2002, Sb.)

Nezaměstnaní mohou vykonávat takzvanou veřejně prospěšnou práci, jejíž definice je de facto totožná s definicí dobrovolnictví. Pro nezaměstnaného jedince z takové činnosti mohou plynout finanční i nefinanční benefity. Nefinanční benefitem je především možnost napsat si danou dobrovolnickou činnost do životopisu, což zvyšuje pravděpodobnost úspěchu na trhu práce. Úřad práce navíc poskytuje na veřejně prospěšnou práci organizacím, které nezaměstnanému veřejně prospěšnou práci zařídí, příspěvek na mzdové náklady a to až na dobu 12 měsíců. (mpsv.cz) Nezaměstnaný tak může získat i finanční benefity.

Stát tedy poskytuje dobrovolnictví dostatečnou legislativní podporu. Hlavní problém dobrovolnictví v ČR spatřuji v neschopnosti samotných nestátních neziskových organizací.  Řada organizací si dostatečně neuvědomuje hodnotu dobrovolnické práce. Dobrovolnická práce, respektive veřejně prospěšná práce je také nedostatečně prezentována úřady práce, které by ji mohly hojně prezentovat nezaměstnaným, kterých je v ČR více jak 500 000. (kurzy.cz) Zde ovšem znovu narážím na neschopnost českého neziskového sektoru se o tyto lidi zajímat a pokusit se je ve spolupráci s úřady práce zapojit (zaktivovat) do dobrovolnické práce.

Řešení spatřuji v aktivaci neziskového sektoru, která by ovšem podle mě neměla jít z pozice státu, ale z pozice příkladné práce profesionálních neziskových organizací a nabídky workshopů od těchto organizací těm, které profesionální nejsou. Profesionální neziskové organizace, které již dnes využívají hojně dobrovolnické práce, by ji nejen měly využívat více, ale měli by se i více snažit změnit povědomí široké veřejnosti o dobrovolnické práci. Řadu výhod, které nabízí dobrovolnická, respektive veřejně prospěšná práce, jsem dříve neznal ani já a nezískal jsem je od žádné neziskové organizace, ale studie zákonů. Bohužel ne všichni občané ČR mají dostatek času, který by mohly věnovat studiu zákonů o dobrovolnictví v ČR, respektive jeho legislativní úpravě a možnostem, které pro ně nabízí. Zde spatřuji hlavní slabinu českého neziskového sektoru.

Stát může neziskovému sektoru v této oblasti pomoci změnou části dotací, které do tohoto sektoru míří a to sice jejich přepisem právě na projekty osvětlující široké veřejnosti a nezaměstnaným pojem a možnosti dobrovolnictví a podporou školení pro neziskové organizace, aby byly schopné lépe využívat a propagovat dobrovolnické aktivity.

Hlavní výhody spatřuji v dalším nezatěžování státní pokladny. Stát by nedával neziskovým organizacím více peněz a neinvestoval by více peněz na zaktivnění dobrovolníků v ČR, ale část peněz, které v současné době poskytuje neziskovému sektoru, by do této oblasti přesměroval. Další výhodu spatřuji v tom, že řešení by bylo tržní a nikoliv státní. Samotné neziskové organizaci by se snažily zlepšit povědomí a naučit se pracovat s dobrovolníky. Dále je zde možnost zapojit alespoň část z nezaměstnaných občanů ČR do dobrovolnictví, respektive do veřejně prospěšné práce. Nezaměstnaní by tak nevypadli z pracovního procesu a neztratili pracovní návyky a navíc by mohly obohatit vlastní životopis, čímž by se stali žádanější na trhu práce. Nevýhodou je, že tato aktivace neziskových organizací může trvat delší dobu i v řádu několika let, či desítek let. Nejprve je totiž nutné, aby se neziskový sektor profesionalizoval a pochopil, že nezisková firma je de facto to samé jako zisková firma s několika výjimkami. A to především účetními výjimkami a výjimkami v tom smyslu, že zisková firma je zde proto, aby maximalizovala svůj zisk, zatímco nezisková firma proto, aby maximalizovala sociální benefit pro společnost. (peoplecomm.cz)

Stát by se tedy neměl aktivně zapojovat do role propagátora dobrovolnictví v ČR. Z pohledu státu je podstatné, aby dále udržoval svoji politiku legislativní podpory dobrovolnictví, případně aby část prostředků, které zprostředkovává neziskovému sektoru formou dotací, přesměroval na podporu dobrovolnictví pro nestátní neziskové organizace. Naopak považuji za důležité, aby se neziskový sektor profesionalizoval a aby neziskové organizace pochopily, že nemohou jen čekat, až jim stát poskytne finanční prostředky. Je důležité, aby neziskové organizace vzaly vlastní osud do svých rukou a snažily se samy zvýšit povědomí o dobrovolnictví a především vytvořit pro dobrovolníky pracovní příležitosti, což bohužel řada neziskových organizací neumí. 

Tuto stať jsem vypracoval v rámci předmětu 5IE442 - společnost, firmy, neziskový sektor (Národohospodářská fakulta, VŠE)

Žádné komentáře:

Okomentovat